ČESKÝ POHÁR V DÁLKOVÉM PLAVÁNÍ 2024 – O pohár starostky Černá v Pošumaví – Lipno – 27.-28.7.2024

    O víkendu 29.-30. července 2024 se naši plavci opět zúčastnili závodů Českého poháru v dálkovém plavání, tentokrát na Lipně v Dolní Vltavici. Jak už bývá na Lipně zvykem, počasí si pro nás připravilo pořádnou výzvu – v neděli se kvůli silnému větru a velkým vlnám proměnilo Lipno v rozbouřený vodní terén, kde se plavat stalo náročným úkolem.

        V sobotu jsme však mohli počítat s příznivějšími podmínkami, kdy teplota vody dosáhla příjemných 23 stupňů Celsia a vzduch se zahřál až na 28 stupňů. Nedělní závod pak nabídl o něco chladnější počasí, kdy teplota vzduchu klesla na 19,7 stupňů Celsia, ale voda si udržela teplotu 23,5 stupňů.

          Naši plavci i přes obtížné podmínky podali skvělé výkony a přivezli si z Lipna cenné zkušenosti i umístění.

Výsledky:

3 km:

· Aněžka Šidlová – 12. místo

· Barbara Reisskup – 15. místo

· Michal Bojceňuk – 11. místo

5 km:

· Nela Fabíková – 3. místo

· Jakub Bojceňuk – 10. místo

· David Teslík – 15. místo

· Michal Bojceňuk – 32. místo

10 km:

· Nela Fabíková – 3. místo

· Aněžka Šidlová – 11. místo

· Jakub Bojceňuk – 8. místo

· David Teslík – 10. místo

     I přes náročné podmínky se naši plavci statečně poprali s každou vlnou a prokázali svou vytrvalost a odhodlání. Nelze opomenout ani skvělý servis a občerstvování, které bylo jako vždy perfektní a pomohlo našim sportovcům dosáhnout co nejlepších výsledků. Ačkoli letos nikdo z našeho klubu neměl štěstí v tombole, kterou organizátoři připravili na neděli, nechyběla dobrá nálada a chuť závodit.

Děkujeme všem našim plavcům za reprezentaci a těšíme se na další závody!

 

.

 

Mistrovství ČR žactva, Slezský pohár (ČP v dálkovém plavání) – 20.-21.7.2024 – Opava Stříbrné jezero

           O uplynulém víkendu se v Opavě na Stříbrném jezeře konal 6. ročník Slezského poháru v dálkovém plavání kterého se zúčastnilo i 16 plavců z PKHa. Krásné letní počasí a teplota vody 26°C zaručily příjemné podmínky pro všechny naše plavce. V sobotu se plavalo 10, 5, 3 a 1 km a v neděli 5 km a 3 km mistrovství České republiky mladších žáků. A jak dopadlo PKHa? 

Závodu na 1 km se zúčastnili Eliška Gurníková (2. místo dorostenky), Karolína Kočí (1. místo dorostenky), Tomáš Metz (3. místo kadeti), Václav Gurník (4. kadeti), Petra Kurjanová  (7. ženy).

3 km plavali Martin Gurník (21. místo muži), David Zaharowski (7.  kadeti).

5 km plavali Jakub Bojceňuk (7. místo muži), Michal Bojceňuk (40. muži), Nela Fabíková (2. místo ženy), Daniel Fussek (17.  muži), Martin Gurník (36. muži), Václav Gurník (15. kadeti), Eliška Gurníková (16. dorostenky), David Zaharowski (10.  kadeti), David Teslík (14. muži).

10 km si zaplavali Pavel Mik (20. místo muži), Daniel Mik (17.  muži), Jakub Bojceňuk (12. muži), Nela Fabíková (1. místo ženy), Michal Bojceňuk (40. muži), Daniel Fussek (24. muži), Anežka Šidlová (15. ženy), David Teslík (28. muži), Marek Matyáš (12. kadeti)

       V sobotu večer byl závod na slepce a psa, kde se umístili  Václav Gurník a Eliška Gurníková na 3. místě a Karolína Kočí na 1. místě.

Atmosféra byla skvělá, všichni se snažili. Těšíme se na příští rok. 

VG

 

Euro Games 2024 – Vienna – 19.-20.7.2024

       Ve dnech 19. a 20. července se Libor Hracki zúčastnil Euro Games 2024 ve Vídni, kde si na 50 m bazénu – olympijských parametrů, naplánoval pět startů. V pátek 400 m volný způsob a 100 m prsa, díky pěkně teplé vodě,  která mu lépe vyhovuje ( dost často totiž mají plavci raději nižší teploty, méně se přehřívají, ale Libor je v teplém bazénu jako ryba ve vodě, prý mu tak netuhnou svaly),  zaplaval 400 m VZ časem 5:19,65 a byla z toho krásná stříbrná medaile.  Toto přídavné jméno se většinou vztahuje na pořadí, ale tentokrát se to týká i samotné medaile, opravdu zajímavý design,  který   se vymanil z  tradiční kulaté jednobarevné placky.  Další start  100 m prsa, opět stupně vítězů a opět  druhé místo,  jen tak dále.

          V sobotu po rozplavání první start, oblíbená disciplína, 200 m prsa, čas 3:05,00 a opět překvapivě druhé    místo,   zatím  to  vypadá parádně.  Následovala nejkratší trať 50 m prsa, pěkný  čas   37,82   jenž  “ bohužel “ stačil jen na třetí místo, no co se dá dělat, stejně bronzové medaile  bývají nejhezčí :-).  Poslední závod 200 m  volný způsob a na třetí místo bylo potřeba zaplavat čas 2:30,55.  Úžasná medailová bilance, moc blahopřejeme a děkujeme za reprezentaci klubu a města.

PKHa

 

 

Kaiwi channel – Hawaii 2024

           Hawaii –  prakticky nejvzdálenější místo od České republiky. Jen cesta tam trvala více než 30 hodin.  Místo u nás spojené s představou absolutní pohody a tepla. S Hawaii mám spojena ikonická místa jako Honolulu, Waikiki nebo Pearl Harbor, o kterých jsem vždy jen četl nebo slyšel. A počasí je opravdu celý rok nádherné, jen sluníčko, vítr a vlny. Ty vlny tady opravdu jsou pořád a velké,…. Surfaři nad nimi jásají, plavci šílí. Pokud jsme si po přeplavání North Channelu říkali: „ byly vlny“, tak jsme s Lumírem nevěděli, o čem je řeč…… .

          Kaiwi channel neboli Kanál kostí je úžina mezi ostrovy Molokai a Oahu. Je to nejdelší přeplavba v rámci Oceans Seven. Nejkratší vzdálenost mezi ostrovy je 42 km, ale plavci většinou uplavou okolo 50 km. Voda je zde teplá cca 25°C, ale problém dělají vlny, medúzy a žraloci. Když jsem hledal informace ohledně přeplavby, narazil jsem na video z roku 2016. Na něm žralok kroužil okolo plavkyně a nedal se zahnat ani kajakem ani lodí. Po tomto zážitku jsem okamžitě začal shánět na netu věci jako Shark shield nebo Shark band. Místní plavci to nějak moc neřeší. Berou to jako přirozenou součást moře. Ukazují samozřejmě jizvy, které při plavání získali, ale plavou dál. Plavci, kteří organizují přeplavby v rámci Kaiwi Channel Association, se každé ráno v 6.30 setkávájí na pláži Ala Moana. Je zde bójkami vyznačená trať o délce 1 km a plavat se tady dá téměř bez vln a poměrně bezpečné. I za kuropění tady narazíte na velké množství trénujících plavců různých výkonnostních skupin.

           My měli s lodivodem sraz 2 dny po příletu, tedy v pondělí 10.6.2024. Vzal nás na vyhlídku, odkud je vidět obrys ostrova Molokai. Pacifik se hezky vlnil a pod námi se tříštily vlny o skálu tak, až voda stříkala 10m vysoko. V tom okamžiku se nám s Lumírem začala třást kolena, když jsme si uvědomili, do čeho zase jdeme. Lodivod nám řekl pár slov k přeplavbě s tím, že počítá se startem ve čtvrtek odpoledne. Přeplavba se tady většinou startuje hodinu před západem slunce, aby byla jistota, že na pláže Oahu připlavete za dne a uvidíte, kam plavete. Je zde jen několik míst, kam se dá bezpečně doplavat a kam se musíte trefit. Další nepříjemností je doprava na start. Můžete letět letadlem na protější ostrov a v klidu dojet na pobřeží taxíkem, anebo jet lodí z Oahu. Trvá to okolo 3 hodin. Každá varianta má své plusy a mínusy. Každý doporučuje něco jiného. Letadlo je jednodušší, ale support s věcmi musí doplavat na loď, což je ve vlnách někdy velmi složité. A na lodi jste před startem jen chvíli a setmí se, což u mnohých vyvolá okamžitě mořskou nemoc. Protože se náš start kvůli počasí několikrát posouval, zvolili jsme variantu loď.

         V pátek psal lodivod, že jediný možný den pro start je neděle a pak, že se bude počasí jen zhoršovat. I tak předpověď nebyla úplně ideální a místní plavci při ranním setkání na Ala Moana jen krčili rameny a kroutili hlavami. My se rozhodli, že když už jsme tady, tak do toho půjdeme. Sraz byl v neděli v 15 hod v Koko Marina na East Honolulu. Už ráno se ozval lodivod, že mu chybí třetí kajakář, zda o někom nevíme. Po příjezdu do přístavu nám chyběl i druhý kajakář, a další hodinu a půl jsme čekali na Shark shield. Konečně jsme vyjeli a začalo peklo. Až nyní jsem pochopil, proč nám cesta měla trvat 3.15 hod, když v Irsku jsme stejnou vzdálenost zvládli za hodinu a čtvrt. Tady jsme jeli celou dobu proti ohromným vlnám. První dvě hodiny jízdy jsem nemyslel na nic jiného než na to, že je mi blbě, chce se mi zvracet a nesmím blít (protože se při tomto úkonu neudržím na palubě), ta loď se s námi už teď musí převrátit, a jak v tom, proboha budeme plavat? V tom se přece NEDÁ PLAVAT!! Při pohledu na Lumíra, který kroutí hlavou, je jasné, že myslí na stejnou věc. Zaplatili jsme lodivodovi, ten s námi vyjel na moře, i když věděl, že počasí není OK a čeká, že se z toho „posereme“, necháme loď otočit a odjet domů. Naštěstí ke konci se počasí umoudřilo a se západem slunce přestalo foukat a vlny už nebyly tak strašné. Skoro za tmy připlouváme na Molokai. Rychle se převlíkám, mažu, poslední domluvy, jak se bude plavat, a skáču do vody. Na břeh je to kousek a vlnění je minimální. První úsek valím slušně, Garminy dokonce ukázaly 4,2 km. Problém nastává s výlezem na loď. Lumír skáče do vody a já se snažím dostat ke schůdkům, které jsou hned vedle dvou obrovských motorů a vrtulí ve vodě. Snažím se připlavat z boku, ať mě vlny nenatlačí do vrtulí, ale ve tmě míjím žebříček a vlna mě odtáhne zpět 1,5 m za loď, znovu zkouším připlavat a opět vedle,… Když jsem se asi napotřetí zachytil, tak jsem chvíli vodorovně vlál za lodí na žebříku. Lumíra dokonce o hodinu později jedna vlna natlačila na vrtuli a měl na boku hezkou modřinu. Nakonec to lodivod vyřešil přivázanou bójkou k lanu. Na bójce byla svítící tyčka, abychom ji ve vodě viděli a Alice, která byla náš support, nás musela vždycky dotáhnout k lodi na laně. Jinak to nešlo.

          Na Kaiwi se plave tak, že doprovodná loď jede cca 50m před kajakem, který veze Shark shield a plavec plave vedle kajaku nebo těsně za ním. Shark shield je ocelové lano cca 3m dlouhé, které je připevněno na kajaku a je napájené baterií. Vytváří tak elektrické pole, které by mělo odpuzovat žraloky. A mohu potvrdit, odpuzuje,…. Během druhého úseku jsem ve vodě uslyšel nějaké pištění. A když jsem se podíval pod sebe,svíjela se tam malá asi 80-100 cm velká černo-šedá „štika“ se svislou zadní ploutví. Po chvíli trápení a pištění se dostala z elektro pole Shark shieldu a zmizela. To bylo fajn, ale strašně jsem se bál, že připlave tatínek, aby se podíval, co se mladému stalo. Málem jsem se toho lana chytil taky, abych byl i já vodivý.

         Protože se na Hawaii se plave přes noc, aby byla jistota, že plavec doplave na pláže Oahu do příbojových vln za světla. V noci tak vidíte, v absolutně temné vodě, krásné svítící bublinky. Před očima máte zeleně světélkující „plankton“, který tam poletuje jako světlušky v noci u nás. My se prokousávali tmou dál a dál, hodinu za hodinou. Cestou nás potkalo několik nebezpečných a zajímavých situací, třeba když se kajakáři podařilo ve tmě natlačit Lumíra pod loď …. Ale nemohli jsme mu to vyčítat, protože i pro kajákáře je tady přeplavba velmi náročná a několikrát se ve vlnách „udělali“ a lovili kajak.

             Ranní světlo přineslo trochu úlevy mému žaludku, ale současně se zvedly vlny. Některé šly až přes palubu a mnohé měly už na moři tzv white cap. Občas se vlna přehrnula přes nás i při plavání, takže jsme na chvíli nemohli plavat a nesměli dýchat. Je to dost vyčerpávající, protože neudržíte tempo, pořád jedete nahoru dolů, dopředu a jakoby dozadu.

           Poslední úsek poprvé, u našich přeplaveb, vyšel na mě. Bylo to sice asi jen 20 min, ale výživných. Neplavali jsme k písečné pláži Sandy Beach, ale lodivod zvolil konec na místě zvaném China Walls, kde se vlny tříštily o skaliska. Nezdálo se mi to moc bezpečné, lodivod se místo odpovědi jen tak pousmál, což mi na klidu moc nepřidalo. Nakonec vysvětlil, že doplaveme trochu za „roh“ a tam, že se dá i vylézt. Ale to se mi stejně nepodařilo. Asi po pátém pokusu na různých místech mě vlna stáhla zpět tak, že jsem spadl na skálu a narazil si žebra. Následoval řev a spousta sprostých českých slov, takže lodivod pochopil, že to byl konec a přeplavbu uznal za dokončenou v čase 14 hodin 14 minut. Na nakonec a na rozloučenou okolo nás proskákali delfíni a cesta do přístavu už byla krátká a v pohodě.

         Kaiwi Channel je opravdu velmi těžká přeplavba a všichni, kdo plavali sólo, mají můj obdiv. Do dnešního dne to bylo jen 109 plavců a 6 štafet !!! Pro nás s Lumírem to byl velký zážitek a hned cestou z přístavu jsme zkusili objednat lodivoda na další dobrodružství……

ALOHA   Tesla

Veselská hodinovka (ČP v dálkovém plavání) – Veselí nad Lužnicí – 14.7.2024

         Další zastávkou pro dálkoplaveckou skupinu na otevřené vodě se staly závody ve Veselí nad Lužnicí, kterých se zúčastnili pouze 4 plavci a jeden člen servisního týmu (Radka). V sobotu 13.7. po příjezdu do kempu nás čekalo nepříjemné stavění stanu v dešti. I přes všechny problémy se nám úspěšně podařilo stan postavit.
V neděli 14.7. jsme se vydali závodit na Veselské pískovny. Zprvu se zdálo, že celý den bude zamračeno, ale těsně před začátkem závodu se krásně vyjasnilo. Sluneční paprsky nám částečně dodávaly energii, kterou jsme ztráceli ve vodě teplé jako vířivka bez bublinek.
Nela, Kuba a já (Anežka) jsme bojovali s teplou vodou na trati 10 km, zatímco Maskot (Michal) plaval 5 km. Všichni jsme závody úspěšně a s úsměvem na rtech dokončili (Veselí nad Lužnicí – Buďte VESELÍ). Největší díky patří Radce, naší řidičce a vynikající servisačce, bez které by se to na žádných závodech neobešlo.


Výsledky:
Nela F. – 1. místo mld. Dorostenky (3. místo celkově)
Kuba B. – 9.místo
Anežka Š. – 12.místo
Michal B. – 42.místo

 

 

Bělehrad ME masters – 26.6.-3.7.2024 – bazénovky a dálky

Dálkové plavání : 
 
        Nebýt našeho trenéra Pavla Mika, který mi před rokem takříkajíc nasadil brouka do hlavy, abych se přidal k dálkovým plavcům, nikdy bych se nezúčastnil Mistrovství Evropy masters v Srbsku.
          Do Srbska jsem se vydal společně se svojí rodinou, která k vodě má taky hodně blízko. Bělehrad nás přivítal deštivým počasím, ale v den oficiálního tréninku 3.7. se na nás usmivalo sluníčko. Teplota vzduchu 22 stupňů. Po zdárné akreditaci jsem se společně s Pavlem a Danym vydal na trénink. Přivítal nás velice hezký areál Savského jezera připomínající známé Račice s tím rozdílem, že po stranách jsou pláže s atrakcemi. Voda byla průzračná a teplá doslova jako kafe 26,4 stupňů. Po zaplavání kolečka 1500 m jsme se ujistili, že Srbové mají skvělá měřidla. Samozřejmě tímto náš trénink neskončil, ale svá zocelena těla jsme ještě potrápili vydatnou chůzí po krásách Bělehradu. 
           V pátek 5.7. v den závodu na 3 km bylo nádherné letní počasí 28 stupňů, voda beze změny. V areálu nás čekala dlouhá řada na registraci. Při lepení závodních čísel jsem si zavzpomínal na dětská léta žvýkaček s potiskem. Trochu se mě zmocnila nervozita, když jsem viděl, že se do celotělových plavek souká většina plavců všech věkových skupin. Musel jsem si v duchu říci  „jsem přece na Mistrovství Evropy“. Po absolvování semináře k pravidlům závodu jsme si to již štrádovali po červeném koberci, který by nám určitě záviděla kdejaká filmová hvězda. Start závodu byl opět pro mě novinkou. Startovalo se od mola s čísly bloků po vlnách společně obě pohlaví dle věkové kategorie. Závod byl náročný a dlouhý, ale i přesto jsme byli velice spokojeni. Daniel Mik obsadil 6. místo, Pavel Mik 10. místo a Martin Gurník 15. místo. Ze závodu si odnáším  spoustu pozitivní energie k dalším plaveckým výkonům.
 
Martin Gurník 
 
————————————————————————————————————————————–
 
Bazén :
 
        Zde nás reprezentoval Libor Hracki. Na programu měl pět startů, 200 a 400 m volný způsob, 50, 100 a 200 m prsa.  Nejlépe se vypořádal s 200 m prsa, kde obsadil krásné sedmé místo, 100 m prsa a čas 1:25,10 a desáté místo, pak následovalo 200 m  kraul a o stupínek horší umístění, nejvíce zabrat mu dalo  400 metrů volný způsob,  kde po vynikajícím startu a prvních 200 metrech přišla velká krize, ale Libor je bojovník a  i přesto doplaval na pěkném jedenáctém místě, závěrečným 50 m prsa patřila třináctá příčka.
         Libore, moc gratulujeme a přejeme ještě hodně plaveckých úspěchů.  Dopřej si jen chvilku odpočinku a naskoč  zpět do náročného tréninku, je totiž potřeba se připravit  na  další mezinárodní závody, tentokrát  ve Vídni, nemáš čas na lenošení :-).
PKHa
      
 

Velká Cena Nového Jičína – 29.6.2024

                      V  sobotu  29.6.  se desítka  našich plavců, Andrej Bulawa, Vašek Gurník, Eliška Gurníková, Kája Kočí, Lucka Krestianová, Marek Matyáš, Tomáš Metz, Viki Morozová, Danielka Trojanová  a David Zaharowski,  zúčastnila 3. ročníku Velké Ceny Nového Jičína. Na sraz 7.30 před koupalištěm dorazili všichni s předstihem a v dobré náladě. Utábořili jsme se pod stromy, protože počasí na nás vytáhlo sluníčko a teploty kolem 30 stupňů, ještě, že občas zafoukalo. Po rozcvičení a rozplavání, závody začaly v devět hodin. První šli na start 200 m volným způsobem Danielka a Tomáš a pak už to šlo celkem rychle za sebou. Každý měl nejméně čtyři až šest startů. Posední start měly Lucka s Viki, velice náročnou trať, 200 m motýlek, Lucka skončila na úžasném prvním místě a Viki doplavala na pěkné čtvrtém místě. Sobotní den se vydařil, celková bilance  : jedno první místo, šest druhých ( o čtyři z nich se zasloužil Tomáš ) a dvě třetí místa.

Všem gratulujeme a děkujeme za pěknou reprezentaci klubu a města.

PKHa

 

 

 

 

DP – 50. Brněnský GAROMA+ maratón – 7.7.2024

             

         Další zastávkou této dálko plavecké sezóny byla brněnská přehrada. Na 50. ročníku brněnského Garoma maratonu byla vyslána početně značně oslabená sestava čítající 6 plavců a řidiče. Podmínky pro plavání byly výborné. Voda měla 22 °C, takže se nikdo nemohl vymlouvat na studenou vodu a vzduch měl na začátku dne 19°C, ale tohle číslo se v průběhu dne značně zvyšovalo. Co se počtu vln za závod týče, ty by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Závěrem by se daly podmínky na brněnské přehradě shrnout jako překvapivě dobré vzhledem k tomu, že závody v Brně patří každoročně k těm náročnějším. Nadprůměrně dobré podmínky se promítly do výsledků našich plavců. Na trati 10 km se představili Nela (2. místo), Kuba (9. místo) a Tomáš (12. místo). 5 km plavali Dan (12. místo), Maskot (35. místo) a v kategorii kadeti David (14. místo). Všichni borci, kteří se zúčastnili si zaslouží potlesk za své výkony, ale nejenom ti, velký potlesk také patří Radce za (opět) skvěle zvládnutý servis plavcům na 10 km a Davidovi za výpomoc při občerstvování.

TP