Havířovská desítka – H10 2023 – 15.10.2023

             To, že umíme plavat se o plavcích ví, ale že někteří z nás umí i velice slušně běhat už každý netuší.     V neděli 15.10. se  konal běžecký  závod Havířovská 10ka, kde se  představilo hned  6 našich odvážných     běžců – Marek Matyáš, Vašek Gurník, David Zaharowski, Daniel Fussek, Robin Vrána a Daniel  Mik.               
              Svou  účastí  jsme chtěli podpořit dobrou věc (podpora hendikepovaných – Boccistů) a zviditelnit      náš  klub i mimo vodu.  Vašek  a David si  střihli 5 km a ostatní rovnou 10 km. Pravda, ve vodě se cítíme      lépe, ale klobouk dolů k předvedeným běžeckým výkonům.
 
    Gratulujeme a děkujeme všem za příkladnou reprezentaci našeho klubu.
 
    PM
 

Havířovská cena – 16.9.2023

MS Fukuoka Japonsko – 5.-11.8.2023 – Libor Hracki

        Ve dnech 5.-11.8.2023 se japonská Fukuoka na ostrově Kyushu stala místem setkání nejlepších Masters plavců z celého světa.  Náš oddíl reprezentoval Libor Hracki.  S ohledem na vzdálenost a časový posun odcestoval  již 27. července směr Tokio s přestupem v Istanbulu.  Po dlouhé cestě bylo třeba se aklimatizovat a zvyknout si na sedmihodinový časový posun, proto strávil prvních pár dní prozkoumáváním tohoto hlavního města a zároveň nejlidnatější prefektury Japonska.  Poté se vysokorychlostním vlakem Shinkansen, přesunul rychlostí 311 km v hodině do Fukuoky, místa konání MS. Libor si vybral pět disciplín. rvní den nastoupil na svoji nejdelší trať 800 m volný způsob, s časem 11:16,09 se umístil na pěkném 25. místě, další den měl na programu hned dvě disciplíny, 100 m volný způsob zvládl časem 1:07,55  53. místo, 100 m prsa čas 1:25,87 a 27. místo.  Třetí závodní den opět volný způsob, tentokráte 200 m, 2:27,93 a 25. místo. Poslední  200 m prsa  čas 3:06,94 a nejlepší umístění 16. místo.  Děkujeme Liborovi za příkladnou reprezentaci klubu a města Havířova a přejeme mnoho dalších pěkných časů a umístění.

PKHa

 

ČP DP – Mělice 9.-10.9.2023

ČESKÝ POHÁR V DÁLKOVÉM PLAVÁNÍ 2023
O pohár Lídy Jelínkové XXXII. Ročník a Podzimní rožeň XXIV. Ročník

 

           Den se dnem se sešel a další český pohár v dálkového plavání je opět za námi. Konec sezóny jsme klasicky zakončili v Mělicích. Podmínky byly po celý víkend úžasné, teplota vody 22*C a vzduch 26*C, sluníčko svítilo a na obloze se za celou dobu neobjevil jediný mráček. Sobota byla pro mnohé posledním dnem, kdy si v této sezóně zaplavali a pro naše nejlepší to byl poslední nejdelší závod sezóny (15km). Pro všechny plavce, i pro náš skvělý servis, bylo na podvečer připraveno vynikající masíčko. Poté následoval hodovací večer plný smíchu, jídla, ale i loučení. V neděli jsme se vydali vstříc poslednímu závodu a poté si poslechli, kdo zvítězil v letošním ČPDP. My jsme se tento rok na stupínek vítězů nedostali, ale umístili jsme se na krásnem 6. místě z 82 týmů. Zato někteří naši plavci excelovali v celkovém hodnocení ČP a na stupínek vítězů se dostali sami za sebe. Velký potlesk patří Kubovi, který obsadil 2.místo v kategorii mladších dorostenců a Anežce, která  obsadila 3.místo mezi staršími dorostenkami.

 

Sobotní starty:

15km:

          Kuba 10.místo (muži)

          Tomáš 8.místo (muži)

          Nela 5.místo (ženy)

          Anežka 9.místo (ženy)

 

5km:

          Maskot 25.místo (muži)

          Dan 11.místo (muži)

          Eliška 13.místo (ženy)

 

3km:

          Pavel 4.místo (muži)

          David 8.místo (kadeti)

1km:

          Pavel 2.místo (muži)

          David 2.místo (kadeti)

          Peťa 5.místo (ženy)

 

Nedělní starty:

 

5km:

          Kuba 8.místo (muži)

          Tomáš 10.místo (muži)

          Nela 8.místo (ženy)

          Maskot 34.místo (muži)

          Dan 15.místo (muži)

          David 16.místo (kadeti)

 

3km:

           Eliška 10.místo (ženy)

 

 

Poděkování na konec:

                Velké díky patří hlavně servisu, bez kterého by to nešlo a nikdy taky nepůjde. Nejste pouze podavači občerstvení, ale především obrovská podpora. A největší díky patří našemu trenérovi a organizátorovi Pavlovi, bez kterého by to opravdu, ale opravdu nešlo. Díky díky díky!

EM & JK

NorthChannel – Severní Irsko – 7.9.2023

NorthChannel 2023

         Po loňském úspěšném dokončení přeplavby kanálu La Manche jsme s Lumírem začali hledat další plaveckou výzvu. Twoways přes LaManche se nám nepodařilo zajistit a tak jsme zkusili oslovit lodivody v Irsku na NorthChanelu.  Nabídli nám dva zářijové termíny na rok 2023. A i když jsem měl na konec srpna domluvenou přeplavbu Ženevského jezera, raději jsme kývl na dřívější termín 7.-12.9.2023, protože počasí v Severním Irsku  v druhé polovině září bývá už hodně studené . 

           NorthChannel je jednou z nejobtížnějších přeplaveb patřících do OceanSevena to zejména proto, že voda zde má obvykle 12° – 14° C, počasí je proměnlivé a moře je plné velkých medúz, které svými chapadly dokáží potrápit a spálit každého plavce. Těch jsme se opravdu báli.

              Z domu jsme vyrazili v pondělí velmi brzy ráno autem do Prahy. Letecky pak do Dublinu, kde jsme si pronajali auto. Ještě ten den večer jsme měli meeting s lodivodkou v přístavu Bangor, odkud se vyplouvá. Lodivodka z organizace Infinity, která zajišťuje přeplavby, nám ukázala opravdu luxusní loď,  kde byl velký dostatek místa a řekla nám,  že předpokládaný termín startu je středa.  Ubytování jsme měli v blízkém městečku Donaghadee, odkud začínají i vlastní přeplavby kanálu,  a kde se dá i pohodlně trénovat.  Plavání je zde ale výrazně ovlivněno přílivem a odlivem. Jsou dány časy, kdy se plave, protože odliv vás může vytáhnout na volné moře.  Seznámili jsme se tady s místní plaveckou skupinou ChunkyDunkers, od jejichž členů jsme dokonce dostali týmové zimní čepice, a jedna  z členek se stala i komisařkou dohlížející na naši plavbu. Město Donaghadee  dálkovým plaváním žije,  členky ChunkyDunkers měla přesné informace o tom, kdy přijedeme, dobře znaly Čechy, kteří už kanál přeplavali a měli přehled o všech startujících. Dokonce je dobrým zvykem to, že ráno chodí na místo startu povzbuzovat startující plavce.

          Vzhledem k počasí jsme dostali další termín předpokládaného startu, kterým byl pátek. Ale nezaháleli jsme a zbývající dny do startu jsme trávili tréninkem a výlety po okolí. Voda byla teplá 16° C a k naší radosti jsme medúzy ani nezahlédli. Nicméně strach z nich nás neopouštěl,…Nakonec přišla zpráva, že náš plavecký den je čtvrtek. Lodivodi totiž rozlišují mezi štafetou a sólo plavci, pro které volí vhodnější podmínky a přizpůsobují plavecké dny tak, aby sólisti měli ty nejpříznivější podmínky. Ve čtvrtek ráno jsme měli sraz ve 4.30 v přístavu v Bangor. Tam byla, i přes časnou ranní hodinu spousta lidí a trochu zmatek, protože s námi startovaly nejen dvě 6-ti členné štafety místního mládežnického plaveckého klubu, ale australský sólový plavec. My čekali nejdéle, lodivod přijel pozdě, a místo prostorné lodi nás nalodil na malinkou lodičku, na které jsme se taktak všichni poskládali. Navíc druhá lodivodka byla na lodi poprvé a zpočátku stále něco hledala a zmatkovala, což nám na klidu nepřidalo! Jen pro ilustraci, lodivodi při vyjíždění z přístavu stáli na sedačkách, protože přes zamlžená skla nic neviděli a chvíli trvalo, než našli schůdky do vody,…. Po 30 minutách nervózní jízdy jsme dojeli do Donaghadee, kde jsme měli začít plavat. Na Lumírovi byla vidět lehká nervozita, protože se mu vrátily vzpomínky na nepříjemné noční zážitky z La Manche. Moře se začalo houpat a předstartovní příprava ve stísněném prostoru, kde jsme po sobě doslova šlapali při hledání ve tmě, nepřidala na náladě ani mi. Kapitán několika manévry dostal loď na dosah břehu a jsem konečně obdržel povel ke startu.

        Jdu na strat prvního úseku. Skáču do vody, je tma, voda 16 °C, na břehu vidím naštěstí jedno světýlko, někdo z místních plavců nás přišel povzbudit. Plavu do neznáma a prosím svou „šťastnou hvězdu“, ať v té tmě nepotkám medúzu. Blížím se ke břehu, ale najednou asi 30 m od něj jsem na kamenech. Nevím, zda plavat ještě dál ke břehu nebo ne. Zkusím se postavit a zavolat, jestli to zde  stačí, pak usoudím, že určitě ano a mávám rukama k lodi, že jsem připraven. Uslyším píšťalku a skáču zpět do vody, což ovšem nebyl dobrý nápad, protože se vzápětí plazím po kamenech obrostlých  mušlemi. Nějak se přes ně dostanu, doplavu loď a začínám první úsek. Je to dřina, na konci už řvu z vody na support, ať mi řeknou, kolik minut ještě zbývá do konce úseku. Najednou se všichni na lodi upřeně dívají dopředu do moře před loď. Já z vody nic nevidím a děsím se, co tam na mě čeká. Později se dozvím, že jen zahlédli delfíny,… Voda se houpe, medúzy po tmě nevidím, ale tuším, že ve vodě nejsem sám. Zatím ale nezazněly domluvené signály píšťalkou. Jedno písknutí znamená plavat blíž k lodi, dvě zase od ní a vyhnout se tak těm slizkým koulím. To jsem ovšem nevěděl, že support píšťalku utopil už pár minut po startu. První úsek se mi zdá nekonečný a mám pocit, že na mě ve vodě zapomněli……Support samozřejmě nezapomněl, a začíná pravidelný režim, střídání hodinu po hodině. Lodivod vidí, že veze slušné plavce a rozhodne se pro obtížnější přímou cestu přes kanál. Za chvíli nevidíme ostatní lodě, které startovaly s námi. Moře houpe čím dál více, přidává se vítr, což je při plavání nepříjemné. Má to ale jednu velkou výhodu, vlny stlačí medúzy dolů pod nás. Vidíme je, ale daří se nám je minout. Jdeme na pátý úsek a lodivod říká: “Sem doplave každý, ale dokončí jen někteří, musíte makat“. Jdeme totiž napříč silnými proudy. Náš doprovod kapitána naučí český motivační povel: rychle, rychle dupéééj….. a ten teď často slyšíme. Poslední úseky jsou těžké, začínají silné proudy a vítr. Obtížnost pochopím, když se podívám na display u kormidla, kde jsou vidět hloubky mořského dna. Normálně jsme plavali přes hloubku cca 700 m a nyní tam vidím jen 24 m, takže to množství vody, které protéká kanálem hlubokým 700metrů nyní teče pouze ve 24metrovém sloupci vody, ale o to rychleji. Pátý úsek je opravdu strašný, normální masomlejn. Nahoru, dolů, nahoru, dolů. Občas se napiju, občas mám problém udržet směr. Lodivod se nás pokouší krýt lodí před vlnami, ale když příďvyjede po vlně nahoru, nevíte při pohledu z vody, kam spadne. Když spadne blízko, dostanete při nádechu takovou sprchu, jako by vám někdo chrstl kýbl vody do obličeje. Dokonce si spravuju uvolněné brýle. Když se dostanu na loď, mám toho „plné kecky“, sedím na zádi, plivu do moře a bojím se vstát, jak se mi klepou nohy. Šestý úsek už je lepší a tušíme, že jdeme dobrý čas, takže jedu opět úplně naplno. Vyplatí se to. Lumír má ke břehu, na kterém vidíme maják Portpatrick asi 700 m. Voda se najednou zklidní a vypadá to na nádherný dojezd. Můžu opět do vody, doplavat za Lumírem, který dohmátl. Snažíme se vylézt z vody, abychom si udělali cílovou fotku, ale jedna vlna nás dostane nahoru na kámen, který je pokrytý výrůstky a mušlemi, aby nás opět spláchla zpět do moře. Po pár marných pokusech to vzdáme a doplaveme zpět na loď. Dáváme si oslavné pivo. Kapitán nám za chvíli oznamuje, že jsme udělali světový rekord dvoučlenných štafet 11:17,24 hod, takže další důvod k oslavě!Musím přiznat, že takto unavený po doplavání, jsem ještě nebyl. La Manche byl náročný, ale tohle bych si už zopakovat nemusel.

         Rekord u těchto přeplaveb není prioritní záležitost. Je ale hezké, když se to podaří právě vám! Snad nám vydrží aspoň do příští sezóny J! Nechtěli jsme medúzy, měli jsme vlny. Moře si dělá, co chce a jen na něm záleží, zda v něm uspějete nebo ne.

        Přeplavba NorthChannelu je velká výzva a velmi zajímavý zážitek. My měli štěstí a zvládli jsme to. Jsme opravdu rádi, že to máme za sebou, ale už samozřejmě pomalu plánujeme, co dál ………….

                                                                                                                                                              Tesla

 

 

 

Račice 2.-3.9.2023

MISTROVSTVÍ ČR NA 5 KM, NA 20 KM A MISTROVSTVÍ ČR ŠTAFET V RÁMCI ČP V DÁLKOVÉM PLAVÁNÍ

           O prvním zářijovém víkendu se konalo 40. mezinárodní MČR v dálkovém plavání všech věkových kategorií již tradičně v Labe Aréně v Račicích. Mistrovské tratě se plavaly na 5 km a 20 km sólo a 5 km štafeta (4×1,25 km). Ostatní vzdálenosti (1 km,3 km ,5 km pro žactvo a 10 km) standardně v rámci ČP. Podmínky panovaly veskrze příjemné – teplota vody sice za poslední týden klesla, ale udržela si 20 *C a převážně polojasné letní počasí s prakticky bezvětřím. Mezi 456 plavci se představilo 19 plavců našeho klubu, kteří si přivezli 3 mistrovské a 1 další medaile.

 

Sobota

MČR na 5 km: Rok od roku stále nabitější závod, kde letos jen mužů startovalo 88. My jsme nasadili 6 našich plavců (tentokrát pouze pánové). V kategorii kadetů to dopadlo následovně:

Marek Matyáš – 16. místo v K2 (ročník 2009) a 30. celkově společně s K1 (2008) a David Zaharowski – 17. místo v K2 a 31. celkově

V ostatních dorosteneckých, dospělých a masters kategoriích pak takto:

David Teslík 5. místo v kat. MF (50-54), Michal Bojceňuk 10. v kat. MF, Dan Fussek 16. v mladším dorostu a David Válek (leč nejrychlejší z našich plavců) spadá pouze do absolutního pořadí a to mezi muži připadá na 44. místo.

 

ČP 1 km: Mezi mistrovské závody byl vložen závod na kilometr, kde jsme vyslali 2 naše plavkyně a 1 plavce.

Nela – 🥇1. místo jen tak lehce kondičně v rámci šetření sil na zítřek v ženách

Eliška Gurníková – 7. místo v ženách

Vašek Gurník – neoblíbené 4. místo v kadetech

 

MČR štafet:  Jak padlo v úvodu, plave se 5 km (4×1,25 km) a na startu jsme letos postavili 3 štafety. Dopadli jsme následovně:

Naše nejrychlejší štafeta brala 11. místo v kat. dorostu (16. absolutně) – Kuba, Tomáš, Anežka a Nela.

🥉3. místo v kat. masters 160-239 let – Barča, Tesla, Zdeňka a Pavel

      4. místo v kat. masters 100-159 let – Dany, Pavel Šidlo, Petra a Maruška

 

Neděle

MČR na 20 km: Královská disciplína, nejdelší trať v DP a jediná za rok pro nejvýkonnější a starší 16 let. Již do třetice za nás plavala Anežka s Tomášem a letos splnili věkový limit Nela s Kubou, kteří se do toho natěšeně vrhli. Všichni si vedli výborně.

          Nejrychlejší z nich byla Nela, které to bohužel nestačilo na bednu a brala tak 4. místo v kat. mladšího dorostu (7. celkově), krátce po ní dorazil Kuba, který výkonnostně mířil pravděpodobně taky na 4. místo, avšak jeden z jeho soupeřů závod vzdal a Kuba tak bral 🥉 3.místo rovněž v mladším dorostu (10. celkově). Další do cíle dorazil Tomáš, který si doplaval stejně jako Nela pro nepopulární 4. místo ve starším dorostu (11. celkově) a na naši čtveřici uzavřela Anežka 🥉3. místem v starších dorostenkách (15. celkově). Všem klobouk dolů už jen za zvládnutí této náročné disciplíny.

 

ČP 10 km: Paralelní závod s “dvackou” je již tradičně “desítka”. Za nás tentokráte pouze 4 plavci.

Nejrychleji dorazil do cíle David Válek na 7. místě, krátce za ním dorazil “náčelník” Pavel na 8. místě (v kategorii nad 40 let nevyhlášené 2. místo). Dále se dotrápil do cíle Dany na 11. místě a sestavu uzavřel Maskot na 23. místě.

Desítkáři a dvacítkáři děkují všem, kteří se o nás starali, tedy servisu (krmení  atd.) pod vedením Radky a Vendy. Nutno zmínit i povinný doprovod u dvacítek – klan Šidlů. Díky, bez Vás by to nešlo.

 

ČP 3 km: Každoročně uzavírá víkend “trojka”, kde startovalo 5 našich.

Eliška doplavala absolutně 6. v ženách a Dan F. 10. v mužích. V kadetech pak David Z. jako 7., Marek 8. a Vašek 10.

 

         V Račicích jsme se stali šestou nejúspěšnější výpravou podle získaných bodů a průběžné 6. místo nám patří i v soutěži družstev (z 82. týmů). Všem gratulujeme a děkujeme za dobrou reklamu pro náš klub.

Dany

 

 

Ženevské jezero – přeplavba LacLéman – 30.8.2023

Přeplavba LacLéman

     Oblast okolo Ženevského jezera jsem poprvé navštívil jako gymnazista v roce 1987. Poté ještě několikrát a strašně se mi tam vždycky líbilo.  Po poslední návštěvě jsem začal zjišťovat možnosti plavání na jezeře a narazil na stránky plavecké asociace LGSA (LakeGenevaSwimmingAssociation). Nechal jsem si posílat mailem jejich newsletters, a když mi od nich jednoho dne přišla nabídka volných termínů,  oslovil jsem pár dálkových plavců,  zda by to nechtěli zkusit.  Pár váhání a změn jako obvykle při sestavování štafetového týmu, abychom nakonec zbyli 4, kteří si to chtěli zkusit.  A tak mohla vzniknout štafeta „Czech mastersacrossLacLéman“. Finální složení se tedy skládalo ze 2 plavců z Pardubic Aleše Ruckého a Petra Matěny a 2 plavců z Havířova Pavla Mika a Davida Teslíka. Support zajišťoval Dany Mik. Pokud pro mě přeplavba kanálu La Manche nikdy nebyla prioritou, tak na Ženevské jezero jsem se v tomto složení těšil moc.

     Na nás plavce tam čekala úžasná příroda, vysoké hory okolo a čistá voda.  Jen počasí se na nás ze začátku nějak zlobilo a po srpnových vedrech, každý den po našem příjezdu pršelo.  Voda byla šíleně teplá 24 st C, ale každodenní déšť a vítr začali dělat své.  Cestoval jsem do Švýcarska s Pavlem a Danym a dobrou náladu jsme si udržovali pravidelnými tréninky a výlety po okolí. Je tady, co vidět. Pokud tedy není mlha taková, že stádo kamzíků z 20 m tak tak vidíte……

        Po třech dnech čekání, jsme se nakonec dočkali vytoužené zprávy, že další den ráno, tedy ve středu 30. srpna máme být v přístavu. Předpověď počasí vypadala exkluzivně, stejně jako jachta, která na nás v přístavu čekala.  Opravdu super lodička oproti té na La Manche. Kuchyňka, jídelna, WC, sprcha a ložnička, kde se dalo v noci odpočinout.

        Zahájení plavby je u hezkého hradu Chatau Chillon. Opět proběhlo doplavání prvního plavce z lodi ke břehu na start. Voda 22 st C, sluníčko a mírné vlnky.  Plave se super, někteří z nás jsou ve vodě neskutečně rychlí. Během dne se při střídání opalujeme na palubě a hlídáme plavce ve vodě.  Po setmění, po cca 13 hodinách plavání, se však situace změní. Ochladí se a začne foukat velmi silný vítr.  Na palubě se už nedá vydržet a ve vodě začíná plavecký boj.  Tak jak to znáte třeba z Lipna. Krátké, nepravidelné vlny, nikdy nevíte, odkud a kdy přijdou.  Občas kvůli tomu pijeme vodu, což po tmě není úplně příjemné.  Lodivod nás chválí, že máme výborný čas a že se to před Ženevou zlepší a zrychlí. Nezlepší…..Proudy jdou proti nám a vítr neustává. Tady jsme museli všichni ocenit práci Danyho jako supporta. Navigoval nás, ukazoval čas do konce střídání a když ho člověk viděl na palubě, tedy v té tmě pouze jeho siluetu s kapucí, tak se necítil ve vodě tak sám.

       Do Ženevy připlouváme ještě za tmy, což bylo překvapeni hlavně pro lodivoda, který nevěděl, jak po tmě zajet do přístavu. Na mne vyšlo ještě poslední střídání, cca 600 m. Kluci mohli na posledních 300 m skočit za mnou a doplavat tak společně do cíle. Náš doprovod na padelboardu, měl jen malou čelovku a černou mikinu, takže se nám na vodě ztratil. Museli jsme se zastavit a volat, kde je, protože jsme nevěděli, kam plavat. Když jsme ho konečně objevili na břehu a začali plavat jeho směrem, trefil jsem hlavou plovoucí bariéry, oddělující pláž od přístavu.  Bylo to vlastně štěstí, protože jsem zastavil a podíval se v klidu okolo. Asi 8m přede mnou bylo betonové molo, které jsem vůbec neviděl….

      Doplavali jsme v rekordu 20.08 hod. Po doplavání nastal opak, povinné focení, rychlé balení  a jízda vlakem zpět do městečka Villeneuve, kde jsme bydleli. Cestu jsme si ještě zpestřili neplánovaným nastoupením do vlaku, který jel opačným směrem…..No a pak už jsme vyrazili domů a do Račic.

       Přeplavba Ženevského jezera byla moc pěknou taškařicí. Trasa 71 km v hezkém prostředí nám vyšla fantasticky a strávili jsme na vodě nádherný den. Pro mne to byla příprava na vrchol sezóny, NorthChannel, k nezaplacení. Díky všem, kteří tam se mnou byli, anebo mi aspoň, tam být, umožnili 😊

                                                                                                                      Tesla