..

…

ČP DP – Slezský pohár 2026

O víkendu 18. a 19.7.2026 proběhl další díl Českého poháru v dálkovém plavání – Slezský pohár “Plavecký maratón od deseti k pěti”. Tradičně se plavalo na Stříbrném jezeře (místní ho znají pod názvem “Sádrák”) v Opavě a protože to máme blízko představilo se během závodů celkem 19 našich plavců (téměř jako v dobách naší největší slávy).

Podmínky jsme měli zajímavé, voda měla 24,7*C, tedy luxus, za to sobotní opakované průtrže mračen a bouřky zaskočili i některé zkušené plavce.

Sobota – 10 km

Touto disciplínou vše začalo a s touto tratí poměřilo síly 6 našich plavců – Eliška (15. místo), Kuba (15.), Tomáš (24.), Pavel (27.), Tesla (30.) a Maskot (39.). My desítkáři děkujeme obětavému servisu, který si těch rozmarů počasí užil mírou vrchovatou (víc než samotní plavci).

1 km

Tady startovalo taky 6 plavců a hned tři si odbyli svou velkou premiéru na otevřené vodě – Adam Hýl (ročník 2014, 4.místo ml.žáci), Kryštof Bilan (2012, 5. kadeti) a Bára Motyková (2012, 8. kadetky) . Svou premiéru zvládli naprosto v pohodě (snad je moc nevyděsili rozmary počasí) a svůj první start si užili. Tuto trojici pak doplnila Petra (12.), Radka (13.) a Milan.

3 km

Na tuhle vzdálenost vyrazilo 5 našich – Vašek (7.), David (8.), Zdeňka (15.) a Martin (16.). Velkou premiéru a nadšení ze zdolání této trati měla i Terka Gurníková (a vypadá to že, výhledově plavecky kouká ještě dál).

Neděle – 5 km

Tady měli plavci už příjemné letní počasí, bez jediné kapky (očekávaná bouřka nás zastihla až při cestě domů). V neděli už nás tu bylo výrazně méně. Na start se postavili Vašek (22.), David (23.), Dany (27.), Tesla (28.), Dan (31.), Maskot (46.) a Martin.

Zažili jsme další fajn víkend u vody, vyzkoušeli svou odolnost, připravenost, sbírali další zkušenosti. Rozmary počasí nám opět ukázaly, že je to pokaždé trochu jiné – a tyhle proměnlivé výzvy máme rádi. Tentokráte nám to necinklo, ale i tak jsme odjížděli unavení, ale spokojení. Všem gratulujeme a děkujeme za prezentaci našeho klubu.

PM

.

1.místo 🥇Zuzka ženy

2.místo 🥈Tomáš muži

3.místo 🥉Vašek muži 

1.místo 🥇Pavel muži 45+

CATALINA 2026

Po překonání Cookovy úžiny v loňském roce jsme se s  Lumírem rozhodli zkusit další přeplavbu, a to v USA mezi ostrovem Santa Catalina a Los Angeles. Nejkratší vzdálenost je tady 31 km. Plave se v noci, kdy by se měl utišit vítr, což u nás tak úplně neplatilo. Na severozápadním pobřeží byla nějaká bouře, a ta ovlivnila počasí u LA. Plavci , který měl okno 2 dny před námi, dokonce zrušili plavbu. Což je velký průšvih, protože zde na přeplavbu dostanete jen jednodenní plavecké okno. 

Zrušení plavby před námi znamenalo, že lodivod se ani neuráčil dostavit do přístavu na seznámení s plavbou a podání základních informací. Po telefonu Lumírovi řekl, že prý co chceme řešit, a ať dorazíme ve čtvrtek 9.7.2026 v 19 hodin do přístavu. Od té doby nereagoval, zda je počasí v pořádku, nebo ne. To pro nás bylo první varování. 

Večer ve čtvrtek jsme tedy dorazili k lodi. Okolo partička lidí, kteří tam různě svačili, pokuřovali, chodili tam a zpět. Pak nás jeden „Týpek“ vzal dovnitř, kde jsme si museli nascanovat stránku místní potápěčské organizace, vyplnit tam formulář a podepsat, že jsme prošli školením. To bylo z 50% o tom, jak používat záchod, co tam dělat, nedělat a jak to dělat……, o plavání, střídání, trackingu ani slovo. Týpek měl na sobě triko s nápisem JAWS, což nám všem přišlo trochu divné.  

Vyjeli jsme na moře, které lehce houpalo a po cca 2 hodinách jsme byli na Catalině. Tma, před námi nějaké skály, Týpek na ně posvítil a říká, tam je start, bacha cestou je tam lano s bójkami, tak se do toho nezamotej. Říkám si „no poteš“, ale co, „let’s go“. 

První hodinu jsem strašně trpěl, museli jsme plavat na pravé straně lodi, aby nás prý chránili před větrem. Já, který dýchám zásadně doprava, jsem tu loď moc neviděl. Musel jsem tak dýchat na obě strany, což mi nevyhovuje. Loď byla dost velká a pilot mě pořád nutil plavat na špici, takže jsem si musel pořád otáčet a kontrolovat loď, kde je a jak je natočená. Když jsem se chvilku zapomněl a on jel jinam, tak už na mne blikali,  že jsem daleko. Při střídání jsem chtěl, abych mohl plavat někde uprostřed lodi, ale to Týpek zamítl, že oni stojí vpředu a tam poplavu. 

Druhé střídání jsem oddýchal celé na levou stranu. Plave se mi tak blbě, neumím to, nekloužu, neodpočinu si. Při třetím úseku jsme najeli  do nějakého strašného bordelu, bylo to všude. V první chvíli jsem myslel, že to jsou medúzy, ale nepálilo to a místy jsem narážel do nějakých tvrdých věcí, takže asi uvolněné řasy. Byla tma, nevím, ale příjemné to nebylo. 

Na čtvrtém úseku už se zvedl vítr. Než jsem šel do vody, viděl jsem Lumíra, jak to s ním hází. Bylo to nepříjemné, musel jsem zpět začít dýchat doprava a loď si kontrolovat přes rameno. Naštěstí už začalo na obzoru lehce svítat, tak to šlo. Na konci úseku mi došlo, začala se mi motat hlava z toho houpání , světel na lodi atd, no normálně jsem během plavání krmil rybičky….

Před pátým střídáním se už za světla dívám, jak se Lumír mlátí ve vlnách a říkám si: „proč jsme vpravo od lodi, když fouká zprava?“. Adéla, náš doprovod, se šla zeptat. Týpek asi minutu čuměl na vlajky na stožárech a pak řekl jen „Ye“. Jdu do vody a říkám mu budu na levé straně. Týpek „Hm“. Super komunikace. Oni zvyklí, že fouká vždy z leva zezadu, nás nechali se mlátit na větru, který se kvůli té bouři na severu točil jinak, a na nás šel zprava a lehce proti. 

Levá strana nám trochu pomohla, zrychlili jsme o cca 500 m za střídání, ale i tak jsme 70 % času byli zase na špici před lodí a ten vítr chytali. 

Vyšlo na mě ještě sedmé střídání. Šel jsem se s Kubou zeptat Týpka, kam mám plavat a kde bude bezpečné vylézt z vody. Odpověď: „Vidíš ty dvě skály? Tak nalevo je písčitá pláž“. Akorát, že nebyla. Drhnul jsem o kameny, jednoho jsem se tedy ve vlnách zachytil, po několika pokusech se i postavil, zamával a rychle zpět. Lumir se pak zeptal, proč jsem jel doleva, že viděl pláž vpravo. Já ji z vody neviděl a držel jsem se opět blbých rad Týpka. Asi nerozumím americkému humoru….

Dali jsme to za 12:41 hod., což je z Čechů na Catalině zdaleka nejpomalejší čas a naplavali asi 35 km. Oba s Lumírem jsme přeplavbu zhodnotili jako zatím nejtěžší a doufáme, že to byla poslední noční…..

A samozřejmě, že jsme nakousli i další výzvu a taškařici……

                                                                                   TESLA

..

       Dne 5. července 2026 se konalo Mistrovství České republiky v dálkovém plavání na trati 10km tentokrát atypicky v Brně. Většina plavců má MČR na této vzdálenosti spojeno se Sečskou přehradou, kde se již tradičně tento závod koná, proto bylo nemalým překvapením, že se Mistrovství po dvou dekádách vrací do Brna.

       Dálkoplavečtí matadoři si jistě pamatují závody na brněnské přehradě v poněkud odlišném světle než plavci mladší. Zkušenější kolegové mi dají za pravdu, když řeknu, že závody v Brně odjakživa patřily k jedněm z nejnáročnějších závodů v roce a závodníci se dny před závody v Brně budili ze svých bezesných spánků s oroseným čelem. Brněnská přehrada si s plavcem uměla zlomyslně pohrát. Tento stav však v posledních letech nabral odlišný směr a ze závodů v Brně se staly běžné, nudné „další závody“. V tomto ohledu konstatuji, že se brněnská přehrada vrátila do svého přirozeného stavu. Plavci mohli tento ročník zakusit opravdovou sílu přehrady a zažít to skutečné BRNO. Z vody jakožto našeho nejbližšího přítele se stal nepřítel, který nám celou dobu házel klacky pod nohy a za každou cenu si nepřál, abychom závod ve zdraví dokončili. To ale nezabránilo plavcům havířovského plaveckého oddílu, aby si závod užili a podali kvalitní výkony.

         Po dlouhých horkých dnech přišlo rapidní ochlazení, oficiální teplota vzduchu činila 18,5°C přičemž v průběhu dne šla teplota nahoru. Voda si zachovala svou teplotu z horkých dnů a měla tak 23,1°C. Z pohledu čísel se tak jednalo o kvalitní podmínky pro kvalitní výkony…… na první pohled. Všechno se zdálo býti krásné a sluníčkové, než plavci na 10km skočili do vody, v ten moment se obloha zatáhla a začal foukat šílený vítr, který zcela změnil pravidla hry. Jak jsem v úvodu naznačil, brněnská přehrada je svá a když začne foukat, dá vám to sežrat stonásobně. Plavci na všech tratích, tak museli uzpůsobit svou závodní taktiku a plaveckou techniku, aby měli vůbec šanci závod dokončit. Proti vlnám totiž nemá cenu bojovat, musíte se přizpůsobit a naladit se na stejnou „vlnu“. Přestože každý měl spoustu důvodů a možných výmluv proč závod nedokončit a vylézt, žádný z našich plavců se nezalekl a zkušeně odplaval svou disciplínu s úsměvem na tváři a za to si každý jeden z nich zaslouží uznání. Pojďme si je představit.

10km

Eliška Gurníková – 21. místo

Jakub Bojceňuk – 27. místo

Tomáš Peklanský – 30. místo.

Václav Gurník – 36. místo

Pavel Mik – 40. místo (3. místo v kategorii)

3km

                                                                                  David Zaharowski – 10. místo

Daniel Fussek – 12. místo

Martin Gurník – 28. místo

Michal Bojceňuk – 33. místo

1km

Tereza Gurníková – 13. místo

Jan Drozd Novák – 6. místo

          Nutno dodat, že Pavel Mik si v rámci Mistrovství České republiky doplaval pro bronzovou medaili ve své kategorii. Havířov si tak domů odváží kromě zkušeností a nočních můr také cenný kov v podobě slitiny mědi a cínu.

           Zvláštní poděkování a uznání patří také občerstvovačům, kteří plavcům na 10km umožnili podat kvalitní výkony a dopomohli tak  k zisku mistrovské bronzové medaile. Patří k nim Maruška, Radka a Terka. Tito tři lidé se starali o pět našich plavců ve vodě a bez nich by to zkrátka nešlo.

TP

..

V neděli 28.6. 2026 jsem se zúčastnil 1. ročníku dálkoplaveckých závodů pořádaných hradeckými otužilci (závody měly k otužování dost daleko….) na Správčickém písníku u Hradce Králové. Jak již bylo zmíněno, jednalo se o první ročník závodů, které byly určeny široké veřejnosti i organizovaným plavcům, to také odpovídá vzdálenostem, které se zde plavaly. Tratě byly následující: 100m, 500m, 1600m, 3200m a 4800m. Netřeba dodávat, že závody nejsou součástí českého poháru.

Podmínky, které v závodní den panovaly nebyly pro sportovní výkony ideální. Teplota vzduchu dosahovala až 40 °C a oficiální teplota vody byla neskutečných 28°C,  teplejší vodu jsem za celé své působení v dálkovém plavání nezažil.

Z důvodu takových náročných podmínek jsem se rozhodl pojmout celý závod spíše jako tréninkovou jednotku a využil tak oficiálně necelých 5km ke kvalitnímu vytrvalostnímu heat tréninku na MČR v Brně. Schválně píši, že vzdálenost byla „oficiálně necelých 5km“, jelikož realita mohla být trochu odlišná, hodinky mi totiž po doplavání naměřili 5300m, což vzhledem k mému křivému plavání mohla být má chyba. Nakonec to vlastně žádnou roli nehrálo, přece jenom čím delší trénink, tím lepší trénink. Nakonec z toho bylo 2. místo na této vzdálenosti (na 1. místě byl nějaký mega rychlý Pardubičák).

Ale dost o mně, nebyl jsem na to sám. Svou závodní plaveckou premiéru si zaplavala Maruška. Maruška zde zužitkovala všechny své znalosti a poznatky ze všech těch závodů, kde již jako profesionál dělala krmiče. Maruška startovala na trati 100m. Při finálních tréninzích jsme dělali kontrolní měření časů na 100m, ty se pohybovaly kolem 2´15“, v závodě se Maruška hecla a zaplavala za neuvěřitelných 1´54“, což bylo nade vší očekávání. Závod přinesl mnoho napínavých momentů, hlavním byl Maruščin finiš ve kterém svedla souboj o 3. místo a vše se rozhodlo až u dohmatové desky, které se bohužel dříve dotkla zkušenostmi ošlehaná soupeřka. Přesto byla Maruška naprosto spokojená se svým výkonem, protože jejím cílem bylo celý závod zaplavat vkuse kraulem a to se povedlo. Jako Maruščin trenér hodnotím její premiéru jako velmi zdařilou a jsem na ni patřičně pyšný. Jen tak dál.

Příští zastávka, Mistrovství české republiky v Brně…..

TP