Přeplavba LacLéman
Oblast okolo Ženevského jezera jsem poprvé navštívil jako gymnazista v roce 1987. Poté ještě několikrát a strašně se mi tam vždycky líbilo. Po poslední návštěvě jsem začal zjišťovat možnosti plavání na jezeře a narazil na stránky plavecké asociace LGSA (LakeGenevaSwimmingAssociation). Nechal jsem si posílat mailem jejich newsletters, a když mi od nich jednoho dne přišla nabídka volných termínů, oslovil jsem pár dálkových plavců, zda by to nechtěli zkusit. Pár váhání a změn jako obvykle při sestavování štafetového týmu, abychom nakonec zbyli 4, kteří si to chtěli zkusit. A tak mohla vzniknout štafeta „Czech mastersacrossLacLéman“. Finální složení se tedy skládalo ze 2 plavců z Pardubic Aleše Ruckého a Petra Matěny a 2 plavců z Havířova Pavla Mika a Davida Teslíka. Support zajišťoval Dany Mik. Pokud pro mě přeplavba kanálu La Manche nikdy nebyla prioritou, tak na Ženevské jezero jsem se v tomto složení těšil moc.
Na nás plavce tam čekala úžasná příroda, vysoké hory okolo a čistá voda. Jen počasí se na nás ze začátku nějak zlobilo a po srpnových vedrech, každý den po našem příjezdu pršelo. Voda byla šíleně teplá 24 st C, ale každodenní déšť a vítr začali dělat své. Cestoval jsem do Švýcarska s Pavlem a Danym a dobrou náladu jsme si udržovali pravidelnými tréninky a výlety po okolí. Je tady, co vidět. Pokud tedy není mlha taková, že stádo kamzíků z 20 m tak tak vidíte……
Po třech dnech čekání, jsme se nakonec dočkali vytoužené zprávy, že další den ráno, tedy ve středu 30. srpna máme být v přístavu. Předpověď počasí vypadala exkluzivně, stejně jako jachta, která na nás v přístavu čekala. Opravdu super lodička oproti té na La Manche. Kuchyňka, jídelna, WC, sprcha a ložnička, kde se dalo v noci odpočinout.
Zahájení plavby je u hezkého hradu Chatau Chillon. Opět proběhlo doplavání prvního plavce z lodi ke břehu na start. Voda 22 st C, sluníčko a mírné vlnky. Plave se super, někteří z nás jsou ve vodě neskutečně rychlí. Během dne se při střídání opalujeme na palubě a hlídáme plavce ve vodě. Po setmění, po cca 13 hodinách plavání, se však situace změní. Ochladí se a začne foukat velmi silný vítr. Na palubě se už nedá vydržet a ve vodě začíná plavecký boj. Tak jak to znáte třeba z Lipna. Krátké, nepravidelné vlny, nikdy nevíte, odkud a kdy přijdou. Občas kvůli tomu pijeme vodu, což po tmě není úplně příjemné. Lodivod nás chválí, že máme výborný čas a že se to před Ženevou zlepší a zrychlí. Nezlepší…..Proudy jdou proti nám a vítr neustává. Tady jsme museli všichni ocenit práci Danyho jako supporta. Navigoval nás, ukazoval čas do konce střídání a když ho člověk viděl na palubě, tedy v té tmě pouze jeho siluetu s kapucí, tak se necítil ve vodě tak sám.
Do Ženevy připlouváme ještě za tmy, což bylo překvapeni hlavně pro lodivoda, který nevěděl, jak po tmě zajet do přístavu. Na mne vyšlo ještě poslední střídání, cca 600 m. Kluci mohli na posledních 300 m skočit za mnou a doplavat tak společně do cíle. Náš doprovod na padelboardu, měl jen malou čelovku a černou mikinu, takže se nám na vodě ztratil. Museli jsme se zastavit a volat, kde je, protože jsme nevěděli, kam plavat. Když jsme ho konečně objevili na břehu a začali plavat jeho směrem, trefil jsem hlavou plovoucí bariéry, oddělující pláž od přístavu. Bylo to vlastně štěstí, protože jsem zastavil a podíval se v klidu okolo. Asi 8m přede mnou bylo betonové molo, které jsem vůbec neviděl….
Doplavali jsme v rekordu 20.08 hod. Po doplavání nastal opak, povinné focení, rychlé balení a jízda vlakem zpět do městečka Villeneuve, kde jsme bydleli. Cestu jsme si ještě zpestřili neplánovaným nastoupením do vlaku, který jel opačným směrem…..No a pak už jsme vyrazili domů a do Račic.
Přeplavba Ženevského jezera byla moc pěknou taškařicí. Trasa 71 km v hezkém prostředí nám vyšla fantasticky a strávili jsme na vodě nádherný den. Pro mne to byla příprava na vrchol sezóny, NorthChannel, k nezaplacení. Díky všem, kteří tam se mnou byli, anebo mi aspoň, tam být, umožnili 😊
Tesla
