..

.

..

…

ČP DP – Slezský pohár 2026

O víkendu 18. a 19.7.2026 proběhl další díl Českého poháru v dálkovém plavání – Slezský pohár “Plavecký maratón od deseti k pěti”. Tradičně se plavalo na Stříbrném jezeře (místní ho znají pod názvem “Sádrák”) v Opavě a protože to máme blízko představilo se během závodů celkem 19 našich plavců (téměř jako v dobách naší největší slávy).

Podmínky jsme měli zajímavé, voda měla 24,7*C, tedy luxus, za to sobotní opakované průtrže mračen a bouřky zaskočili i některé zkušené plavce.

Sobota – 10 km

Touto disciplínou vše začalo a s touto tratí poměřilo síly 6 našich plavců – Eliška (15. místo), Kuba (15.), Tomáš (24.), Pavel (27.), Tesla (30.) a Maskot (39.). My desítkáři děkujeme obětavému servisu, který si těch rozmarů počasí užil mírou vrchovatou (víc než samotní plavci).

1 km

Tady startovalo taky 6 plavců a hned tři si odbyli svou velkou premiéru na otevřené vodě – Adam Hýl (ročník 2014, 4.místo ml.žáci), Kryštof Bilan (2012, 5. kadeti) a Bára Motyková (2012, 8. kadetky) . Svou premiéru zvládli naprosto v pohodě (snad je moc nevyděsili rozmary počasí) a svůj první start si užili. Tuto trojici pak doplnila Petra (12.), Radka (13.) a Milan.

3 km

Na tuhle vzdálenost vyrazilo 5 našich – Vašek (7.), David (8.), Zdeňka (15.) a Martin (16.). Velkou premiéru a nadšení ze zdolání této trati měla i Terka Gurníková (a vypadá to že, výhledově plavecky kouká ještě dál).

Neděle – 5 km

Tady měli plavci už příjemné letní počasí, bez jediné kapky (očekávaná bouřka nás zastihla až při cestě domů). V neděli už nás tu bylo výrazně méně. Na start se postavili Vašek (22.), David (23.), Dany (27.), Tesla (28.), Dan (31.), Maskot (46.) a Martin.

Zažili jsme další fajn víkend u vody, vyzkoušeli svou odolnost, připravenost, sbírali další zkušenosti. Rozmary počasí nám opět ukázaly, že je to pokaždé trochu jiné – a tyhle proměnlivé výzvy máme rádi. Tentokráte nám to necinklo, ale i tak jsme odjížděli unavení, ale spokojení. Všem gratulujeme a děkujeme za prezentaci našeho klubu.

PM

.

1.místo 🥇Zuzka ženy

2.místo 🥈Tomáš muži

3.místo 🥉Vašek muži 

1.místo 🥇Pavel muži 45+

CATALINA 2026

Po překonání Cookovy úžiny v loňském roce jsme se s  Lumírem rozhodli zkusit další přeplavbu, a to v USA mezi ostrovem Santa Catalina a Los Angeles. Nejkratší vzdálenost je tady 31 km. Plave se v noci, kdy by se měl utišit vítr, což u nás tak úplně neplatilo. Na severozápadním pobřeží byla nějaká bouře, a ta ovlivnila počasí u LA. Plavci , který měl okno 2 dny před námi, dokonce zrušili plavbu. Což je velký průšvih, protože zde na přeplavbu dostanete jen jednodenní plavecké okno. 

Zrušení plavby před námi znamenalo, že lodivod se ani neuráčil dostavit do přístavu na seznámení s plavbou a podání základních informací. Po telefonu Lumírovi řekl, že prý co chceme řešit, a ať dorazíme ve čtvrtek 9.7.2026 v 19 hodin do přístavu. Od té doby nereagoval, zda je počasí v pořádku, nebo ne. To pro nás bylo první varování. 

Večer ve čtvrtek jsme tedy dorazili k lodi. Okolo partička lidí, kteří tam různě svačili, pokuřovali, chodili tam a zpět. Pak nás jeden „Týpek“ vzal dovnitř, kde jsme si museli nascanovat stránku místní potápěčské organizace, vyplnit tam formulář a podepsat, že jsme prošli školením. To bylo z 50% o tom, jak používat záchod, co tam dělat, nedělat a jak to dělat……, o plavání, střídání, trackingu ani slovo. Týpek měl na sobě triko s nápisem JAWS, což nám všem přišlo trochu divné.  

Vyjeli jsme na moře, které lehce houpalo a po cca 2 hodinách jsme byli na Catalině. Tma, před námi nějaké skály, Týpek na ně posvítil a říká, tam je start, bacha cestou je tam lano s bójkami, tak se do toho nezamotej. Říkám si „no poteš“, ale co, „let’s go“. 

První hodinu jsem strašně trpěl, museli jsme plavat na pravé straně lodi, aby nás prý chránili před větrem. Já, který dýchám zásadně doprava, jsem tu loď moc neviděl. Musel jsem tak dýchat na obě strany, což mi nevyhovuje. Loď byla dost velká a pilot mě pořád nutil plavat na špici, takže jsem si musel pořád otáčet a kontrolovat loď, kde je a jak je natočená. Když jsem se chvilku zapomněl a on jel jinam, tak už na mne blikali,  že jsem daleko. Při střídání jsem chtěl, abych mohl plavat někde uprostřed lodi, ale to Týpek zamítl, že oni stojí vpředu a tam poplavu. 

Druhé střídání jsem oddýchal celé na levou stranu. Plave se mi tak blbě, neumím to, nekloužu, neodpočinu si. Při třetím úseku jsme najeli  do nějakého strašného bordelu, bylo to všude. V první chvíli jsem myslel, že to jsou medúzy, ale nepálilo to a místy jsem narážel do nějakých tvrdých věcí, takže asi uvolněné řasy. Byla tma, nevím, ale příjemné to nebylo. 

Na čtvrtém úseku už se zvedl vítr. Než jsem šel do vody, viděl jsem Lumíra, jak to s ním hází. Bylo to nepříjemné, musel jsem zpět začít dýchat doprava a loď si kontrolovat přes rameno. Naštěstí už začalo na obzoru lehce svítat, tak to šlo. Na konci úseku mi došlo, začala se mi motat hlava z toho houpání , světel na lodi atd, no normálně jsem během plavání krmil rybičky….

Před pátým střídáním se už za světla dívám, jak se Lumír mlátí ve vlnách a říkám si: „proč jsme vpravo od lodi, když fouká zprava?“. Adéla, náš doprovod, se šla zeptat. Týpek asi minutu čuměl na vlajky na stožárech a pak řekl jen „Ye“. Jdu do vody a říkám mu budu na levé straně. Týpek „Hm“. Super komunikace. Oni zvyklí, že fouká vždy z leva zezadu, nás nechali se mlátit na větru, který se kvůli té bouři na severu točil jinak, a na nás šel zprava a lehce proti. 

Levá strana nám trochu pomohla, zrychlili jsme o cca 500 m za střídání, ale i tak jsme 70 % času byli zase na špici před lodí a ten vítr chytali. 

Vyšlo na mě ještě sedmé střídání. Šel jsem se s Kubou zeptat Týpka, kam mám plavat a kde bude bezpečné vylézt z vody. Odpověď: „Vidíš ty dvě skály? Tak nalevo je písčitá pláž“. Akorát, že nebyla. Drhnul jsem o kameny, jednoho jsem se tedy ve vlnách zachytil, po několika pokusech se i postavil, zamával a rychle zpět. Lumir se pak zeptal, proč jsem jel doleva, že viděl pláž vpravo. Já ji z vody neviděl a držel jsem se opět blbých rad Týpka. Asi nerozumím americkému humoru….

Dali jsme to za 12:41 hod., což je z Čechů na Catalině zdaleka nejpomalejší čas a naplavali asi 35 km. Oba s Lumírem jsme přeplavbu zhodnotili jako zatím nejtěžší a doufáme, že to byla poslední noční…..

A samozřejmě, že jsme nakousli i další výzvu a taškařici……

                                                                                   TESLA

..