Lužická míle aneb nová dálkoplavecká destinace
Tak jsem si hned po Tovačově zabalil ještě mokré plavky a vyrazil s Radkou na další závod. Lužická míle kousek od Hodonína. Uvítal nás areál bývalé cihelny, kterou zatopila voda. Krásně udržované místo s venkovním posezením, malou letní hospůdkou a stánkem s palačinkami a jinými pochutinami. Umělecky založení se můžou klidně realizovat na zastřešeném pódiu, které je hned vedle. Ale už k závodu, plavala se 1 a 2 míle. Vodní plocha je docela malá, takže 1 míle byly 4 kolečka a 2 míle 8 koleček. Ten, kdo neumí ve vodě počítat víc jak do 5 jako já, se musí spoléhat na ty, co jsou na břehu. Tím děkuji mé milované ženě, která od jisté doby počítala radši za mě, jinak bych tam plaval asi ještě dlouho. Voda byla čistá, což jsem osobně otestoval svou srstí. Teplota vody přes 24 stupňů je vhodná i pro největší zmrzlíky. Startoval jsem na 2 míle a taktika, že se pověsím za někoho z Hodonína, vzala za své, protože těch bílo-modrých čepiček tam bylo strašně moc. Chytíš se jedné a po 2 až 3 tempech zjistíš, že je to mimo tvou výkonnostní a věkovou kategorii a zase plaveš sám. V té přesile jsem vybojoval 16. místo a dostal za něj 8 bodů .
Já i Radka jsme si to náramně užili a doufám, že příští rok ty modrobílé čepice na startu trochu rozředíme a pojede nás víc.
Maskot
P.S. První víkend v únoru tam pořádají Lužického drsňáka 100 m ve vodě 6 km na kole a 3 km běh. Tak doufám, že se ke mně někdo přidá (jestli bude zdraví a natrénováno ve studené), ať v tom zas nejsem sám.
