Cook Strait tedy Cookův průliv je průliv mezi Severním a Jižním ostrovem Nového Zélandu. Spojuje Tasmanovo moře a Tichý oceán. Nejkratší vzdálenost mezi ostrovy je cca 22 km, ale plavci v silných proudech a větrech naplavou podstatně delší vzdálenost. Nápad, že jej zkusíme přeplavat jako další plavbu z OceansSeven, vznikl ihned po přeplavbě KaiwiChannel na Hawaii. Ještě cestou z přístavu do hotelu se Lumírovi podařilo zkontaktovat lodivoda na Novém Zélandu a bylo rozhodnuto.
Několika měsíční komunikace s lodivodem Georgem nebyla úplně jednoduchá, ale nakonec se povedlo a v sobotu 15.2.2025 jsme odlétali z Prahy přes Istanbul, Singapur a Melbourne do Wellingtonu. Cesta nám trvala cca 40 hodin a byla hodně, hodně únavná. Naše část výpravy bydlela dál od moře, a když jsme se k němu konečně dostali, nebylo počasí a podmínky ideální a hlavně bezpečné pro osamělé plavání v moři. Dělali jsme krátké výlety po okolí a taky se několikrát setkali s lodivodem. Loď, kterou nám ukázal, byla dostatečně velká a vybavená, takže umožnila, aby se plavby zúčastnili i všichni neplavci naší výpravy. Podle předpovědi, se mělo počasí zlepšit na víkend, což byla polovina našeho pobytu na Novém Zélandu. Náš lodivod, jako správný křesťan, v neděli nepracuje a tak nám na přeplavbu zbyl pouze jeden den, sobota 22.2.2025.
Brzy ráno jsme měli sraz v přístavu městečka Paremata. S ohledem na počasí se lodivod rozhodl pro trasu ze Severního na Jižní ostrov. Cesta na start do místa Ohau Bay trvala necelé dvě hodiny. Foukal vítr, vlny byly velmi slušné a venkovní teplota 14°C. V zátoce, kde se startovalo, ještě nesvítilo slunce, takže během přípravy, mazání a cesty člunem ke břehu mi byla už slušná zima. Na klidu mi moc nepřidala ani informace při rozpravě o bezpečnosti plavby, že žraloci zde jsou, ale prý jsou nažraní a neměli by útočit. Kdyby se objevili, tak nás vytáhnou na loď a je 10 min pauza, aby žraloci odplavali. Pak už je jen na našem rozhodnutí, zda budeme pokračovat nebo ne….
Na prvním úseku byla voda teplá, okolo 19°C, jen lehce se vlnila, ale plavalo v ní velké množství travin a řas. Ve velkých trsech travin se navíc držely medúzy! Na druhém úseku se moře úplně uklidnilo, hladina byla jako zrcadlo, ale přibyly medúzy. Jednu jsem “pohladil“, zabral jsem rukou přímo do ní, vůbec jsem ji neviděl, takže jsem leknutím zařval a vylekal celou posádku lodi, ale naštěstí potvora nepálila. Na třetím úseku začal foukat vítr a moře se opět rozvlnilo. Když byl ve vodě Lumír, přišly i studené proudy. O tom jsem ale já nevěděl, takže skok do vody na čtvrtý úsek byl pro mne velkým a nemilým překvapením. Skočil jsem totiž do vody, která měla zničehonic jen 14°C. Což v kombinaci se začínající zimnicí způsobenou slunečními spáleninami byl opravdu velký teplotní šok. Proudy byly nejen studené, ale i silné. Oba jsme zpomalili a plavali najednou jen rychlostí 2km/hod. Zpomalení bylo tak velké, že na mne vyšel navíc ještě koncový úsek asi 800 m dlouhý. Když jsem skákal do vody, říkal jsem si, že za 15 min bych mohl být v cíli, ale realita byla jiná. Vůbec to nejelo, prakticky jsem stál na místě, a nakonec jsem byl rád, že to po 33 minutách skončilo a mohl jsem vylézt z vody ven. Náš celkový čas byl tedy 8:33 hod. Na zpáteční cestě lodí jsem měl řádnou zimnici a vítězné pivo jsem skoro nemohl vypít, což jak uznáte, u mne není obvyklé! Oba jsme byli pořádně spálení od slunce. Nečekali jsme, že vliv ozónové díry je na jižní polokouli tak velký. Byli jsme namazaní, ale viditelně málo, zdejší limity jsou opravdu vyšší! A noc po přeplavbě jsme celkem trpěli.
Nový Zéland je jako země opravdu krásný! Vedle sopek, geotermálních pramenů, zajímavé fauny, flóry a milých lidí, tady najdete i třeba zajímavá v art deco stylu postavená města. Ale jak říkají místní, nejdůležitější je zde ochutnat místní úžasné víno! A jak mohu potvrdit zdejší Savignon Blanc je opravdu jedinečný! Takže zážitek to byl opět velký a opět se ukázalo, že v moři jste jen návštěva a jen ono vám dovolí za odměnu přeplavat na druhou stranu…….
Tesla
