Libochovice aneb vždyť to vůbec neteče
Tak jsme zase po roce vyrazili pro nějaké ty body do Libochovic. Odjezd byl ve 12.30, ale po 500 metrech nám začalo chrastit zadní kolo – no paráda! S velice hlasitým zadním kolem jsme ještě vyzvedli Nelu a dojeli na nádraží pro Toma. Tam už musela být trochu delší zastávka „v boxech“ jako u Formule 1. S Milanem (táta od Toma) jsme si zahráli na mechaniky F1. Auto na hever a kolo dolů. Vypadl obroušený kamínek, který se tam nějak dostal a dělal nepříjemné zvuky. Šup kola zase na auto a auto z heveru a můžeme vyrazit na cestu. Myslím, že bychom našli uplatnění u jakéhokoliv teamu F1. 😀
Cesta dále už naštěstí proběhla v pohodě. Ubytování v kempu v Želízech bylo fajn. Malý kemp, kde se všude šlo do kopce, ráno vás budilo kokrhání kohouta a hned vedle chatky se vám pásli ovce. V neděli ráno jsme konečně vyrazili směr Libochovice. Zaparkování na místním hřišti a už si to přes posečené pole šineme k místu závodu. Po průzkumu terénu a hláškách, že ta Ohře vůbec „neteče“ jsme využili pohostinnost stanu Neratovického klubu, kterému tímto ještě jednou děkujeme za azyl. Do vody jsem na 5 km nastupoval první já a můžu vám říct, že ta hláška, že to neteče, se vůbec, ale vůbec nezakládala na pravdě. Dal jsem do toho všechno a dorazil na 11. místě. Po mě do vody na 10 km nastupovala naše oddílová elita Nela, Kuba a Tom. Taky si to v tom proudu užívali, jako já, i když – oni mají aspoň styl, což já ne. Takže výsledky – Nela 5. místo, Kuba – 7. místo a Tom 8. místo.
Servis oficiálně dělala Radka, ale já, jelikož jsem plaval „rychle“, jsem mohl pomáhat. A můžu vám říct, že žádný med to teda není, kór když je venku 33 stupňů a prostor na krmení max. 2 metry.
Za mě teda vydařené závody a každý dálkový plavec by alespoň jednou za život měl plavat v Libochovicích, kde to „vůbec neteče“.
Maskot
Poznámka pod čarou: Tímto děkuji Maskotovi, který si musel po svém skvělém výkonu, na vlastní kůži, díky mému zranění, vyzkoušet krmení ve stísněných podmínkách. Zvládl to na výbornou.
Radka
