Uhrazení členských příspěvků na druhé pololetí 2023 do konce února.
PKHa
Nejnovější články o dění v našém klubu
Uhrazení členských příspěvků na druhé pololetí 2023 do konce února.
PKHa
Ve dnech 19. a 20. července se Libor Hracki zúčastnil Euro Games 2024 ve Vídni, kde si na 50 m bazénu – olympijských parametrů, naplánoval pět startů. V pátek 400 m volný způsob a 100 m prsa, díky pěkně teplé vodě, která mu lépe vyhovuje ( dost často totiž mají plavci raději nižší teploty, méně se přehřívají, ale Libor je v teplém bazénu jako ryba ve vodě, prý mu tak netuhnou svaly), zaplaval 400 m VZ časem 5:19,65 a byla z toho krásná stříbrná medaile. Toto přídavné jméno se většinou vztahuje na pořadí, ale tentokrát se to týká i samotné medaile, opravdu zajímavý design, který se vymanil z tradiční kulaté jednobarevné placky. Další start 100 m prsa, opět stupně vítězů a opět druhé místo, jen tak dále.
V sobotu po rozplavání první start, oblíbená disciplína, 200 m prsa, čas 3:05,00 a opět překvapivě druhé místo, zatím to vypadá parádně. Následovala nejkratší trať 50 m prsa, pěkný čas 37,82 jenž “ bohužel “ stačil jen na třetí místo, no co se dá dělat, stejně bronzové medaile bývají nejhezčí :-). Poslední závod 200 m volný způsob a na třetí místo bylo potřeba zaplavat čas 2:30,55. Úžasná medailová bilance, moc blahopřejeme a děkujeme za reprezentaci klubu a města.
PKHa
Hawaii – prakticky nejvzdálenější místo od České republiky. Jen cesta tam trvala více než 30 hodin. Místo u nás spojené s představou absolutní pohody a tepla. S Hawaii mám spojena ikonická místa jako Honolulu, Waikiki nebo Pearl Harbor, o kterých jsem vždy jen četl nebo slyšel. A počasí je opravdu celý rok nádherné, jen sluníčko, vítr a vlny. Ty vlny tady opravdu jsou pořád a velké,…. Surfaři nad nimi jásají, plavci šílí. Pokud jsme si po přeplavání North Channelu říkali: „ byly vlny“, tak jsme s Lumírem nevěděli, o čem je řeč…… .
Kaiwi channel neboli Kanál kostí je úžina mezi ostrovy Molokai a Oahu. Je to nejdelší přeplavba v rámci Oceans Seven. Nejkratší vzdálenost mezi ostrovy je 42 km, ale plavci většinou uplavou okolo 50 km. Voda je zde teplá cca 25°C, ale problém dělají vlny, medúzy a žraloci. Když jsem hledal informace ohledně přeplavby, narazil jsem na video z roku 2016. Na něm žralok kroužil okolo plavkyně a nedal se zahnat ani kajakem ani lodí. Po tomto zážitku jsem okamžitě začal shánět na netu věci jako Shark shield nebo Shark band. Místní plavci to nějak moc neřeší. Berou to jako přirozenou součást moře. Ukazují samozřejmě jizvy, které při plavání získali, ale plavou dál. Plavci, kteří organizují přeplavby v rámci Kaiwi Channel Association, se každé ráno v 6.30 setkávájí na pláži Ala Moana. Je zde bójkami vyznačená trať o délce 1 km a plavat se tady dá téměř bez vln a poměrně bezpečné. I za kuropění tady narazíte na velké množství trénujících plavců různých výkonnostních skupin.
My měli s lodivodem sraz 2 dny po příletu, tedy v pondělí 10.6.2024. Vzal nás na vyhlídku, odkud je vidět obrys ostrova Molokai. Pacifik se hezky vlnil a pod námi se tříštily vlny o skálu tak, až voda stříkala 10m vysoko. V tom okamžiku se nám s Lumírem začala třást kolena, když jsme si uvědomili, do čeho zase jdeme. Lodivod nám řekl pár slov k přeplavbě s tím, že počítá se startem ve čtvrtek odpoledne. Přeplavba se tady většinou startuje hodinu před západem slunce, aby byla jistota, že na pláže Oahu připlavete za dne a uvidíte, kam plavete. Je zde jen několik míst, kam se dá bezpečně doplavat a kam se musíte trefit. Další nepříjemností je doprava na start. Můžete letět letadlem na protější ostrov a v klidu dojet na pobřeží taxíkem, anebo jet lodí z Oahu. Trvá to okolo 3 hodin. Každá varianta má své plusy a mínusy. Každý doporučuje něco jiného. Letadlo je jednodušší, ale support s věcmi musí doplavat na loď, což je ve vlnách někdy velmi složité. A na lodi jste před startem jen chvíli a setmí se, což u mnohých vyvolá okamžitě mořskou nemoc. Protože se náš start kvůli počasí několikrát posouval, zvolili jsme variantu loď.
V pátek psal lodivod, že jediný možný den pro start je neděle a pak, že se bude počasí jen zhoršovat. I tak předpověď nebyla úplně ideální a místní plavci při ranním setkání na Ala Moana jen krčili rameny a kroutili hlavami. My se rozhodli, že když už jsme tady, tak do toho půjdeme. Sraz byl v neděli v 15 hod v Koko Marina na East Honolulu. Už ráno se ozval lodivod, že mu chybí třetí kajakář, zda o někom nevíme. Po příjezdu do přístavu nám chyběl i druhý kajakář, a další hodinu a půl jsme čekali na Shark shield. Konečně jsme vyjeli a začalo peklo. Až nyní jsem pochopil, proč nám cesta měla trvat 3.15 hod, když v Irsku jsme stejnou vzdálenost zvládli za hodinu a čtvrt. Tady jsme jeli celou dobu proti ohromným vlnám. První dvě hodiny jízdy jsem nemyslel na nic jiného než na to, že je mi blbě, chce se mi zvracet a nesmím blít (protože se při tomto úkonu neudržím na palubě), ta loď se s námi už teď musí převrátit, a jak v tom, proboha budeme plavat? V tom se přece NEDÁ PLAVAT!! Při pohledu na Lumíra, který kroutí hlavou, je jasné, že myslí na stejnou věc. Zaplatili jsme lodivodovi, ten s námi vyjel na moře, i když věděl, že počasí není OK a čeká, že se z toho „posereme“, necháme loď otočit a odjet domů. Naštěstí ke konci se počasí umoudřilo a se západem slunce přestalo foukat a vlny už nebyly tak strašné. Skoro za tmy připlouváme na Molokai. Rychle se převlíkám, mažu, poslední domluvy, jak se bude plavat, a skáču do vody. Na břeh je to kousek a vlnění je minimální. První úsek valím slušně, Garminy dokonce ukázaly 4,2 km. Problém nastává s výlezem na loď. Lumír skáče do vody a já se snažím dostat ke schůdkům, které jsou hned vedle dvou obrovských motorů a vrtulí ve vodě. Snažím se připlavat z boku, ať mě vlny nenatlačí do vrtulí, ale ve tmě míjím žebříček a vlna mě odtáhne zpět 1,5 m za loď, znovu zkouším připlavat a opět vedle,… Když jsem se asi napotřetí zachytil, tak jsem chvíli vodorovně vlál za lodí na žebříku. Lumíra dokonce o hodinu později jedna vlna natlačila na vrtuli a měl na boku hezkou modřinu. Nakonec to lodivod vyřešil přivázanou bójkou k lanu. Na bójce byla svítící tyčka, abychom ji ve vodě viděli a Alice, která byla náš support, nás musela vždycky dotáhnout k lodi na laně. Jinak to nešlo.
Na Kaiwi se plave tak, že doprovodná loď jede cca 50m před kajakem, který veze Shark shield a plavec plave vedle kajaku nebo těsně za ním. Shark shield je ocelové lano cca 3m dlouhé, které je připevněno na kajaku a je napájené baterií. Vytváří tak elektrické pole, které by mělo odpuzovat žraloky. A mohu potvrdit, odpuzuje,…. Během druhého úseku jsem ve vodě uslyšel nějaké pištění. A když jsem se podíval pod sebe,svíjela se tam malá asi 80-100 cm velká černo-šedá „štika“ se svislou zadní ploutví. Po chvíli trápení a pištění se dostala z elektro pole Shark shieldu a zmizela. To bylo fajn, ale strašně jsem se bál, že připlave tatínek, aby se podíval, co se mladému stalo. Málem jsem se toho lana chytil taky, abych byl i já vodivý.
Protože se na Hawaii se plave přes noc, aby byla jistota, že plavec doplave na pláže Oahu do příbojových vln za světla. V noci tak vidíte, v absolutně temné vodě, krásné svítící bublinky. Před očima máte zeleně světélkující „plankton“, který tam poletuje jako světlušky v noci u nás. My se prokousávali tmou dál a dál, hodinu za hodinou. Cestou nás potkalo několik nebezpečných a zajímavých situací, třeba když se kajakáři podařilo ve tmě natlačit Lumíra pod loď …. Ale nemohli jsme mu to vyčítat, protože i pro kajákáře je tady přeplavba velmi náročná a několikrát se ve vlnách „udělali“ a lovili kajak.
Ranní světlo přineslo trochu úlevy mému žaludku, ale současně se zvedly vlny. Některé šly až přes palubu a mnohé měly už na moři tzv white cap. Občas se vlna přehrnula přes nás i při plavání, takže jsme na chvíli nemohli plavat a nesměli dýchat. Je to dost vyčerpávající, protože neudržíte tempo, pořád jedete nahoru dolů, dopředu a jakoby dozadu.
Poslední úsek poprvé, u našich přeplaveb, vyšel na mě. Bylo to sice asi jen 20 min, ale výživných. Neplavali jsme k písečné pláži Sandy Beach, ale lodivod zvolil konec na místě zvaném China Walls, kde se vlny tříštily o skaliska. Nezdálo se mi to moc bezpečné, lodivod se místo odpovědi jen tak pousmál, což mi na klidu moc nepřidalo. Nakonec vysvětlil, že doplaveme trochu za „roh“ a tam, že se dá i vylézt. Ale to se mi stejně nepodařilo. Asi po pátém pokusu na různých místech mě vlna stáhla zpět tak, že jsem spadl na skálu a narazil si žebra. Následoval řev a spousta sprostých českých slov, takže lodivod pochopil, že to byl konec a přeplavbu uznal za dokončenou v čase 14 hodin 14 minut. Na nakonec a na rozloučenou okolo nás proskákali delfíni a cesta do přístavu už byla krátká a v pohodě.
Kaiwi Channel je opravdu velmi těžká přeplavba a všichni, kdo plavali sólo, mají můj obdiv. Do dnešního dne to bylo jen 109 plavců a 6 štafet !!! Pro nás s Lumírem to byl velký zážitek a hned cestou z přístavu jsme zkusili objednat lodivoda na další dobrodružství……
ALOHA Tesla
Další zastávkou pro dálkoplaveckou skupinu na otevřené vodě se staly závody ve Veselí nad Lužnicí, kterých se zúčastnili pouze 4 plavci a jeden člen servisního týmu (Radka). V sobotu 13.7. po příjezdu do kempu nás čekalo nepříjemné stavění stanu v dešti. I přes všechny problémy se nám úspěšně podařilo stan postavit.
V neděli 14.7. jsme se vydali závodit na Veselské pískovny. Zprvu se zdálo, že celý den bude zamračeno, ale těsně před začátkem závodu se krásně vyjasnilo. Sluneční paprsky nám částečně dodávaly energii, kterou jsme ztráceli ve vodě teplé jako vířivka bez bublinek.
Nela, Kuba a já (Anežka) jsme bojovali s teplou vodou na trati 10 km, zatímco Maskot (Michal) plaval 5 km. Všichni jsme závody úspěšně a s úsměvem na rtech dokončili (Veselí nad Lužnicí – Buďte VESELÍ). Největší díky patří Radce, naší řidičce a vynikající servisačce, bez které by se to na žádných závodech neobešlo.
AŠ
Výsledky:
Nela F. – 1. místo mld. Dorostenky (3. místo celkově)
Kuba B. – 9.místo
Anežka Š. – 12.místo
Michal B. – 42.místo
V sobotu 29.6. se desítka našich plavců, Andrej Bulawa, Vašek Gurník, Eliška Gurníková, Kája Kočí, Lucka Krestianová, Marek Matyáš, Tomáš Metz, Viki Morozová, Danielka Trojanová a David Zaharowski, zúčastnila 3. ročníku Velké Ceny Nového Jičína. Na sraz 7.30 před koupalištěm dorazili všichni s předstihem a v dobré náladě. Utábořili jsme se pod stromy, protože počasí na nás vytáhlo sluníčko a teploty kolem 30 stupňů, ještě, že občas zafoukalo. Po rozcvičení a rozplavání, závody začaly v devět hodin. První šli na start 200 m volným způsobem Danielka a Tomáš a pak už to šlo celkem rychle za sebou. Každý měl nejméně čtyři až šest startů. Posední start měly Lucka s Viki, velice náročnou trať, 200 m motýlek, Lucka skončila na úžasném prvním místě a Viki doplavala na pěkné čtvrtém místě. Sobotní den se vydařil, celková bilance : jedno první místo, šest druhých ( o čtyři z nich se zasloužil Tomáš ) a dvě třetí místa.
Všem gratulujeme a děkujeme za pěknou reprezentaci klubu a města.
PKHa
Další zastávkou této dálko plavecké sezóny byla brněnská přehrada. Na 50. ročníku brněnského Garoma maratonu byla vyslána početně značně oslabená sestava čítající 6 plavců a řidiče. Podmínky pro plavání byly výborné. Voda měla 22 °C, takže se nikdo nemohl vymlouvat na studenou vodu a vzduch měl na začátku dne 19°C, ale tohle číslo se v průběhu dne značně zvyšovalo. Co se počtu vln za závod týče, ty by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Závěrem by se daly podmínky na brněnské přehradě shrnout jako překvapivě dobré vzhledem k tomu, že závody v Brně patří každoročně k těm náročnějším. Nadprůměrně dobré podmínky se promítly do výsledků našich plavců. Na trati 10 km se představili Nela (2. místo), Kuba (9. místo) a Tomáš (12. místo). 5 km plavali Dan (12. místo), Maskot (35. místo) a v kategorii kadeti David (14. místo). Všichni borci, kteří se zúčastnili si zaslouží potlesk za své výkony, ale nejenom ti, velký potlesk také patří Radce za (opět) skvěle zvládnutý servis plavcům na 10 km a Davidovi za výpomoc při občerstvování.
TP
O víkendu 29. a 30. 6. se v Plzni uskutečnily dálkové závody v rámci Českého poháru. Za náš klub byla vyslána pětičlenná skupina, která se skládala ze čtyř plavců a jednoho řidiče. Počasí nám přálo oba závodní dny. V sobotu intenzivně hřálo sluníčko a voda tak měla 26 °C, což byla velice vysoká teplota na plavání. V neděli bylo počasí stejné, ale voda se naštěstí uklidnila a měla mnohem příjemnější teplotu.
DF
Výsledky:
10 km
Nela Fabíková – 2.místo🥈
Jakub Bojceňuk – 9. místo
5 km
Nela Fabíková – 1. místo🥇
Jakub Bojceňuk – 15. místo
Daniel Fussek – 26. místo
Michal Bojceňuk – 41. místo
3 km
Daniel Fussek – 7. místo
Bojceňuk Michal – 20. místo