Gibraltarský průliv spojující Atlantik se Středozemním mořem je nejkratší přeplavbou v rámci Oceans Seven.  Plave se z města Tarifa na jihu Španělska na pobřeží Maroka. Délka přeplavby se pohybuje mezi 15 až 18 km. Pro svou kratší délku je mezi plavci populární a také velmi často podceňovaná. Silné proudy a nestálý vítr dělají přeplavbu obtížnou a proto je právem zařazena do světové sedmičky.

         Plave se zde pouze od úsvitu do západu slunce. Noční plavby neexistují. Naopak jsou ale možné plavby ve skupinách a to maximálně do počtu 4 lidí. I přes tuto možnost překonalo Gibraltarský průliv před naší skupinou pouze 13 Čechů. Já dostal nabídku na plavání ve skupině s mladými pražskými plavci Krystýnou Dykovou, Michalem Braunerem a Jakubem Běželem, kterým jeden plavec na poslední chvíli vypadl. Vyřízení všech formalit bylo nečekaně rychlé a 10 dní od nabídky přeplavby, jsem odlétal do Malagy. Odtud autem do městečka Tarifa, které je nejjižnějším bodem kontinentální Evropy a dělí se zde Atlantický oceán a Středozemní moře. Fouká tady min 300 dní v roce a je to ráj windsurferů a kiterů. I nám foukal první týden velmi silný východní vítr. Přeplavby se při tomto větru vůbec nekonají a doporučené, pro plavání bezpečné, pláže připomínaly Hawai…

       My využili nepříznivé počasí nejen pro krátké, ale náročné tréninky, ale i výlety po okolí. Podívali jsme se do Malagy, Cádizu nebo do moc hezkého městečka Vejer de la Frontera. Velký zážitkem byla návštěva Gibraltaru s výstupem přes opičí rezervaci nahoru na skálu, a potom osvěžující plavání přímo pod Gibraltarskou skalou.

         Náš den D pro plavání nastal v sobotu 21.9.2024. Vítr se přes noc uklidnil a hlavně otočil. Takže nám přišla zpráva, že máme být v 13.15 v přístavu. Proběhlo krátké poučení o plavání, o startu, cíli a o případném setkání s místní mořskou faunou. V moři tady totiž můžete často narazit na delfíny, kosatky, velryby atd. Místní turistické kanceláře dokonce nabízí výlety s podmínkou, že když nic neuvidíte, vrátí vám peníze.

         Z přístavu nás lodí převezli jen kousíček na poloostrov Isla de Las Palomas, odkud se startuje.  V Gibraltarském průlivu se plave tak, že před vámi jede větší vedoucí loď, která určuje směr.  S plavci pak pluje doprovodný člun, na kterém je support s občerstvením. Hned po skoku do vody nás nepříjemně překvapil velmi silný proud, který poloostrov obtékal. Pobřežních skal jsme se drželi jen tak tak, než jsme dostali pokyn ke startu. Během přípravného týdne jsme si trénovali plavání ve skupině tak, abychom dodržovali povinné rozestupy a nevzdalovali se od doprovodné lodi. Tuto nacvičenou formaci jsme, ale dokázali udržet jen cca 45 min. Michalovi nebylo dobře, začal postupně zpomalovat, takže se vytvořily dvě dvojičky. Krystýna a já vpředu a kousek za námi Michal s Jakubem. Navzájem jsme se ale hlídali, aby vzdálenost nebyla příliš velká. Problém nastal po 2,5 hodinách plavby, kdy nám z doprovodné lodi dali příkaz, že buď Michal zrychlí anebo nás vytáhnou všechny z vody, protože nebudeme stíhat doplavat. Zkusili jsme Michala povzbudit a potáhnout, ale neměl svůj den a zrychlit nedokázal. Takže u krmení po 2 hodinách a 45 minutách dostal pokyn, aby doplaval k vedoucí lodi a musel přeplavbu ukončit. My ostatní jsme se pokoušeli zrychlit, dohnat ztrátu a dorovnat směr způsobený přestávkou. Byl to celkem boj, protože se trochu zhoršily i podmínky. Začal foukat vítr, dělaly se vlny a na konci byly opět citelné proudy. Voda se ochladila a poslední půl hodinu mi byla už zima. Trochu to bylo způsobeno i tím, že jsem neplaval ideální tempo, ale to je úděl a nebezpečí skupinových plaveb.

        Po šesti hodinách a pěti minutách se nám konečně podařilo „sáhnout si“ na Afriku. Tedy aspoň na skalisko vystupující z moře. Ven se nám nepodařilo dostat, protože vlny byly proti. Na lodi zpět už jen vítězné pivo, tentokrát mi, ale byla taková zima, že se mi klepaly ruce a bylo těžké se napít. Zpátky nás doprovázely hejna delfínů, kteří s lodí závodili nebo si jen hráli ve vlnách za lodí.

         Gibraltarský průliv je poměrně krátká přeplavba, ale proudy a vítr jsou tady nevyzpytatelné a dělají přeplavbu obtížnou. Pro úspěšné překonání je potřeba mít dostatečnou rychlost tj. aspoň 3km/hod na otevřeném moři. Jako každá plavba se i tady nesmí nic podcenit. Jsem rád, že jsem ji zvládl a musím moc poděkovat Krystýně, Michalovi a Kubovi, že akci zorganizovali a mě vzali sebou a samozřejmě Lucii G. Pilňáčkové za výborný support. Třeba se na tam někdy s někým ještě vrátím…..

TESLA